
hahaha,docela se tomu směju
když se otočím za svým životem a kouknu se jaká jsem byla vždycky poslušná holčička je mi z toho na zvracení)
vždycky dělala co měla,ve škole i doma,.. jasně
jenže něco se ve mě vzbouřilo,něco uvnitř prostě říká ,že taková nemám být.. prostě z pohledu rodičů jsem možná pořád slušňačka,ale kdyby věděli.. je to trochu k smíchu,každý se nakonec nějak změní a já vím,že prostě dál už hodná holka být nechci.





Mám to stejně.
Seru na všechno a (skoro) na všechny.
Dělám věci, který moje rodiče odsuzujou.
A netušej, že už nejsem jako dřív.
Dělám si co chci.
A miluju to.